Tor Browser: anonymita za cenu pohodlí

Jak to funguje

Když otevřete stránku, spojení se zašifruje do tří vrstev a putuje přes vstupní, prostřední a výstupní uzel. Každý uzel zná jen svého předchůdce a následníka: vstupní ví, kdo jste, ale ne kam jdete; výstupní ví, kam jdete, ale ne kdo jste. Právě proto se síti říká cibulová — každý uzel odloupne jednu vrstvu šifrování.

Prohlížeč k tomu přidává druhou vrstvu ochrany: potlačuje techniky, kterými se dá rozpoznat konkrétní počítač. Blokuje část skriptů, standardizuje velikost okna, vypíná ukládání do mezipaměti napříč weby a nedovolí většinu doplňků. Cílem je, aby všichni uživatelé Toru vypadali pro web co nejpodobněji.

Kdy dává Tor smysl

Pro novináře a jejich zdroje, pro lidi v zemích s cenzurou internetu, pro oznamovatele nekalých praktik a pro každého, kdo potřebuje zjistit informaci, aniž by se dalo dohledat odkud. Tor také umožňuje přístup ke službám s adresou .onion, které běžně dostupné nejsou — mezi nimi jsou kromě pochybných míst i schránky redakcí velkých médií nebo bezpečné verze známých služeb.

Nemá smysl jako každodenní prohlížeč. Načítání je pomalé, videa se zadrhávají, internetové bankovnictví vás vyhodí a část webů provoz z výstupních uzlů rovnou blokuje. Na běžné soukromí stačí Firefox s přísnou ochranou nebo Brave.

Čím si anonymitu zkazíte

Síť chrání spojení, ne chování. Když se v Toru přihlásíte ke svému běžnému účtu, je po anonymitě — provozovatel služby ví, kdo jste. Když stáhnete dokument a otevřete ho mimo prohlížeč, může se váš počítač spojit s internetem přímo. A když prohlížeč nastavíte na celou obrazovku nebo doinstalujete doplňky, stanete se rozpoznatelnými mezi ostatními.

Platí také, že výstupní uzel vidí nešifrovaný provoz. Proto se v Toru pracuje výhradně s adresami HTTPS — prohlížeč to hlídá sám a u nešifrované stránky varuje.