WinRAR: zkušební verze, která běží už třicet let

Čím se WinRAR liší od bezplatné konkurence

Formát RAR má proti ZIPu dvě vlastnosti, které stojí za pozornost. První jsou data pro obnovu: při vytváření archivu se dá vyhradit několik procent objemu navíc na opravné informace. Když se pak archiv při přenosu poškodí, WinRAR ho z těchto dat dokáže spravit. Nikde jinde tohle v takové podobě nedostanete a u velkých souborů posílaných přes nespolehlivé linky se to vyplácí.

Druhá je dělení na svazky kombinované s pevným archivem (solid). Pevný archiv komprimuje soubory jako jeden datový proud, takže u mnoha malých souborů vychází znatelně menší. Daň je v tom, že vytažení jednoho souboru z prostředka je pomalejší.

Jak je to s licencí

WinRAR je shareware. Po instalaci má čtyřicetidenní zkušební lhůtu, po jejímž vypršení se při každém spuštění objeví okno s výzvou k nákupu — ale program pracuje dál v plném rozsahu. Tenhle model se nezměnil desítky let a vysloužil mu pověst „programu, který si nikdo nekoupil“.

To samozřejmě neznamená, že je zdarma. Pro firemní nasazení je licence povinná a při kontrole softwaru je to jedna z prvních věcí, na kterou se přijde. Doma se člověk musí rozhodnout sám: buď licenci koupit, nebo přejít na 7-Zip, který je bez podmínek zdarma a v běžných úkolech WinRARu stačí.

Funkce, které se vyplatí znát

• Přidat data pro obnovu — pojistka proti poškození archivu při přenosu.
• Test archivu ověří celistvost dat dřív, než původní soubory smažete.
• Šifrování AES-256 včetně názvů souborů funguje stejně dobře jako v 7-Zipu.

Komu WinRAR doporučit

Má smysl pro toho, kdo archivy RAR opravdu vytváří — typicky když je přebírá protistrana, která jiný formát nechce. Dále pro každého, kdo posílá velké archivy přes linky, kde hrozí poškození dat. A pro firmy, kde je stejně potřeba mít licencovaný software a WinRAR je zavedený.

Kdo jen potřebuje rozbalovat a občas něco zabalit, nepozná mezi WinRARem a 7-Zipem rozdíl — kromě toho, že u druhého jmenovaného nevyskakuje žádné okno.